Jako suroviny pro výrobu svíček jsou dnes používány různé vosky. Nejvyšší podíl zastoupení z nich tvoří parafín. Menší podíl představují stearin, včelí vosk a směs těchto tří vosků. Někdy bývají přimíchávány také tvrdnoucí vosky. Tímto mohou být velmi příznivě ovlivněny schopnosti odlití nebo další zpracování hmot. V dnešní době sepři výrobě svíček můžeme setkat také se sójovou, olivovou anebo kokosovou surovinou. Níže se pokusím shrnout vlastnosti tradičních surovin.
Parafín: Název je odvozen od latinského "parum affines" (méně reakceschopný). Z chemického hlediska je parafín směs nasycených, přímo řetězených a větvených uhlovodíků (alkánů). Parafín – byl poprvé při výrobě svíček použit mezi lety 1830-1840 – a dnes je získáván z fosilní suroviny, ropy.
Destilací ropných olejů s příslušným bodem varu dochází k oddělování různých produktů, z nichž se získává parafín. Za pomoci nákladných metod – destilací, odmaštěním, filtrací, hydrorafinací - následuje jeho další zpracování a teprve po pečlivém čištění vzniká parafín. Takto dosažená kvalita parafínu není jedovatá, je bílá a prakticky bez zápachu. Bod tuhnutí je mezi 45-70°C. Dalšími důležitými kritérii jsou tvrdost, obsah oleje a viskozita. V důsledku těchto vlastností je parafín vhodnou surovinou na výrobu svíček a díky jeho velké dostupnosti se stal hlavní surovinou u průmyslově vyráběných svíček.
Stearin se v r. 1825 podařilo vyrobit francouzskému chemikovi Gay Lussac und Chevreul, ze živočišného tuku (loje). Z chemického hlediska se jedná o kyselinu stearovou a o směs různých mastných kyselin (zásadně o kyselinu palmitinovou a stearovou). Bod tání leží u asi 63 °C popř. 69 °C. Kyselina stearová je získávána moderní technologií z přirozených tuků a olejů. Stearinové svíčky jsou velmi oblíbené a hodnocené kvůli jejich jemné krystalické struktuře a přirozeně bělostnému odstínu.
Stearinové vločky
Dobrá teplotní stabilita stearinových svíček je dána tím, že bod měknutí a bod tání jsou přibližně identické, zatímco u parafínu je rozdíl asi 20°C a někdy i více. Stearin je tvrdší než většina jiných druhů vosků.To dělá čisté stearinové svíčky velice křehkými, takže mohou být vyráběny jen odléváním.
Stearinové svíčky se vyznačují výborným hořením, světlým, klidným plamenem a příjemnou vůní během hoření svíce. Směsí parafínu a určitého podílu stearinu vzniká kompozitní svíce.
Včelí vosk je produkt látkové přeměny včelího medu. Včelí dělnice ve stáří 13-18 dní ještě nelétají samostatně, nýbrž jsou krmeny nektarem a pylem staršími včelami. Stavitelky produkují vosk ve voskových žlázkách. Vosk vylučují na břišní straně. Vzhledem k tomu, že včelí výroba vosku je nižší než výroba medu, vyskytuje se tato surovina jen omezeně. Barvu s příjemnou vůní dostává včelí vosk v průběhu času prostřednictvím kontaktu s medem a pylem. Vosk je získáván z pláství roztavením. V surovém stavu je včelí vosk červenohnědé barvy až světle žlutý a obsahuje ještě značné znečištění. Včelí vosk vykazuje pevnější konzistenci, ale v ruce je dobře zpracovatelný a plastický, bez lepení. Bod tání je kolem 63°C. Na hladkém povrchu se po uskladnění tvoří typický, více nebo méně intenzívní povlak, který je způsoben krystalizací molekul. Pro výrobu svíček je nutný čistý vosk, který se čistí filtrací. Tímto procesem se docílí jednotná žlutá barva vosku.
Včelí vosk vzniká hlavně z esterů vosku a kyselin stejně tak jako uhlovodíků. Přirozený obsah uhlovodíků je mezi 13 -18%, podíl esterů a kyselin je kolem 70%. Tradičně je včelí vosk zásadní surovina k výrobě chrámových svící, stejně tak jako vzácných ozdob a zdobených svící.
Včelí vosk může být zapracován do všech běžných výrobních metod při výrobě svíce. Vlastnosti hoření zcela vyčištěného včelího vosku jsou bezproblémové. Hotové svíce voní a hoří bez závad pravidelným a klidným plamenem.
Knoty vznikají převážně z bavlněné příze a jsou navíjeny a pleteny speciálním strojem. Bavlna je zpracovávána, tzn. čištěna (vlákna budou vyčištěn od prachu, drobných uzlíků, zbytků stonků a zbaveny semínek a zrnek, preparovány tzn., že budou chemicky ošetřeny správnou koncentrací a eventuálně i běleny). V průběhu času, má každý výrobce knotu na základě svých zkušeností vlastní preparační metodu. Má sloužit k tomu, aby sálání při zhasnutí plamene zamezilo dalšímu zahoření a metoda podporovala pozvolné odhořívání knotu svíce a vytvářela klidný plamen.
Rozlišujeme v zásadě mezi plochými a kulatými knoty, které se používají a odpovídají příslušným použitým surovinám a metodám při výrobě svíček.
Úkol knotu je ten, že tekutý vosk je transportován až ke špičce knotu, kde shoří v plameni. Následně vytváří vinutí rozhodující vliv na optimální, lehké zakřivení knotu. Špička knotu se musí zahnout k vnějšímu okraji plamene, kde vstupuje kyslík do reakční zóny tak, aby mohlo následovat úplné shoření. Zůstala-li by špička knotu v plameni (žádné zakřivení), tak by hoření bylo nedokonalé a mohly by se objevit při hoření saze s černým kouřem.
Důležité:
- Knot musí být zvolen podle druhu svíce, suroviny, ze které je svíce vyrobena a metody, podle které je svíce vyrobena.
- Knot má zásadní vliv na vyhoření svíce. Na jeho složení a správném výběru závisí hoření svíčky bez závad.